close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vladař-výcuc

17. listopadu 2012 v 2:19 | K |  ČJ-sloh
Niccolò Machiavelli-VLADAŘ
"Účel světí prostředky"

Niccolò di Bernardo dei Machiavelli 3.5.1469 - 21.6.1527 Pochází ze staré florentské,
nepříliš bohaté rodiny, jejíž členové často pracovali ve státních službách. On sám následoval
rodinného příkladu a po pádu tamějšího režimu bylo jmenován kancléřem florentské
republiky. Poté pracoval jako vyslanec Rady deseti. Po opětovném dosazení rodu Medici byl
nějaký čas ve vyhnanství, než se ukázalo, že se mocensky neangažoval v Radě deseti. Během
té doby psal(komedii Mandragora, Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia). Roku
1520 byl uznán nevinným a získal přízeň rodu Medici a stal se jejich dějepiscem. Jejich vláda
však brzy padla a u nového režimu již nepochodil. Nato těžce onemocněl a nedlouho poté i
zemřel.

Vladař
sestává z 26 kapitol. Byl psán od roku 1513, ale vyšel až roku 1932, tedy po autorově smrti.

Úvod
Kniha je věnována Lorezovi Medicejskému. Autor studoval dlouho a podrobně historické a
součastné události, z nichž se pokusil odvodit zásady ideálního panovníka.
1.O různých formách vlád a o různých způsobech, jimiž se moc získává
• Knížectví-dědičná
-nově nabytá-zcela nová
-připojena k dědičným
Nově nabytá jsou zvyklá žít pod vládou jiného pána, nebo dosud žila svobodně.
Lze je získat s pomocí cizích zbraní, vlastní silou, řízením Štěstěny či vynalézavostí.
• Republiky
2. O dědičných knížectvích
alias Jak je spravovat a udržet si v nich vládu
• Jejich správa je mnohem jednodušší, protože jsou zvyklé na své staré dynastie. Stačí
neměnit staré pořádky a jednat pružně dle okolností. Byť i průměrný vládce se takto
snadno udrží u moci, pokud se nestane něco mimořádného. A pokud se něco během
vetřelcovy vlády zkomplikuje, původní vladař se navrací k moci.
• Dědičný panovník má také nejméně důvodů ubližovat komukoliv z občanů ubližovat,
díky čemuž bývá i více milován, pokud ovšem nežije neřestným životem či
nevykonal mimořádně ohavný čin.
• I nedědičný vládce, který je ctnostný může být oblíben.
3.O smíšených knížectvích
• V nově dobytých knížectvích vždy nastávají těžkosti.
• Území ve stejné zemi, kde sídlí panovník a se stejným jazykem jsou jednoduchá na
vládnuti, obzvláště pokud byla zvyklá žít pod cizí nadvládou.
• Stačí u nich odstranit vládnoucí rod a jinak nic na starých pořádcích neměnit.
• Na více odlišném území(jazykem, kulturou) od dobyvatelova to bývá těžší
• Nejlepší je v takovém případě přesídlení na dané území. Tak se dají hned řešit byť i
jen potenciální konflikty. Navíc si přímé přítomnosti vládce poddaní váží.
Další možností je přemístit jednu či dvě kolonie na dané území. Náklady budou jen nízké a ukřivdí jen několika málo lidem, kterým zabaví majetek.
• Protivníky je třeba zničit, nebo zahrnout laskavostmi.
• Udržovat v zemi vojsko je značně neekonomické.

Dále je třeba dávat pozor na potenciální ohrožení jak ze strany lidu, tak i od silných
sousedů.
• Pokud už předem počítáme s nějakými komplikacemi, máme možnost se řádně
připravit a jednat včas. V okamžiku, když už je konflikt nevyhnutelný většinou bývá
pozdě.
• Touha po výbojích je zcela přirozená a je jen chvályhodné, pokud se do nich pustí
schopný vojevůdce, v opačném případě si zaslouží jen pohanu.
• Kdo jinému dopomáhá k moci, sám sebe ohrožuje.
4.O tom, proč se Dareiova říše po smrti svého podmanitele Alexandra Velikého
nevzbouřila
• Jsou 2 druhy vlády:panovník vládne sám a všichni ministři jsou mu podřízeni, nebo
vládne spolu s barony, jež získali své místo dědičně
• V prvním případě bývají vládcovi podřízení neoblíbení, v druhém případě tomu bývá
opačně, neboť je lid zvyklý na své šlechtice a žije s nimi v míru.
• Pokud chce dobyvatel vtrhnout na nové území, snadno tam najde mezi šlechtou
spojence, kteří jsou nespokojení se součastným stavem věcí. Ovšem pokud bude tažení
úspěšné, nemá stále vyhráno, protože se bývalí spojenci mohou stát nepřáteli.
5.O tom, jak vládnout městům a knížectvím, jež žila svobodně, pod vlastními zákony,
než jich bylo dobyto
• Pokud jsou tyto státy zvyklé žít svobodně a pod vlastními zákony, existují tři způsoby
jejich správy.
• 1.Zničení dobytého území
• 2.Přesídlení svého dvora na ono území
• 3.Ponechání všeho při starém a dosazení tamějších, panovníkovi oddaných mužů
• Dříve svobodná města musí být zničena, nebo se panovník přivede sám k záhubě.
• Ideální okamžik pro uchvácení moci je v okamžiku, kdy jeden panovník a celý jeho
rod vymře a v mezičasí nejsou občané schopni se rozumně dohodnout, jak to bude dál.
6.O nových knížectvích dobytých vlastní zbraní a vlastními schopnostmi
• Nejmoudřejší při zakládání nového státu je držet se úspěšných vzorů.
• Moudrý muž si má počínat jako lukostřelec: aby zasáhl příliš vzdálený cíl, namíří
raději mnohem výš, nikoli však proto, aby šíp vyletěl vysoko, nýbrž proto, aby vyšším
zamířením spíše zasáhl zvolený cíl.
• Ti, kdo si získali vládu vlastním přičiněním se sice setkali s těžkostmi při jejím
získávání, ale zato si ji lehčeji udrží než ti, jimž výrazně pomohla Štěstěna.
• Zavádění nového řádu je velice těžká věc s malou šancí na úspěch. Proti jsou všichni,
jimž dřívější řád vyhovoval.
7.O knížectvích získaných s cizí ozbrojenou pomocí a se štěstím
• Ti, kteří získali vládu díky štěstí ji jistě získali snadno, ale o to hůře se jim bude
udržovat.
To, co rychle vznikne také rychle zanikne.

• V takových státech je nejužitečnější zničit nepřátele a vůbec všechny, kdo mohou
znamenat ohrožení, získat si nové přátele, respekt vojáků, přátelství mocných a změnit
nevyhovující starý řád.
8.O těch, kdo dosáhli moci zločinem
• K tomuto typu úspěch není třeba vůbec přízně Štěstěny.
• (příklady na straně 38)
• Zrada přátel, bezohlednost i věrolomnost rozhodně nelze označit za ctnosti, kvůli
čemuž si žádný panovník s takovými vlastnostmi nemůže vydobyt slávu.
• Je ovšem třeba rozlišovat nutnou míru násilí, více by se rozhodně nemělo použít.
•Je lepší použít všechno hned v začátku, ať není třeba násilnosti opakovat, což by
vyvolalo vlnu nevole u lidu.
• Poté je nutno projevit naopak mírnost.
9.O občanské vládě
• Pro získání moci tímto způsobem je třeba být obratným diplomatem a mít příznivé
okolnosti.
• Lze ji získat přízní lidu, anebo mocných.
• Ti zvolení mocnými mají menší šanci uspět a udržet se. Musí se vypořádávat se
spoustou lidí , kterým nesmí poroučet, ale musí s nimi zacházet jako se sobě rovnými.
• Bohatí mají moc zorganizovat řádný odboj, ale kvůli nepočetnosti toho stavu je snadné
ho zničit. Naopak povstání lidu se zvládá mnohem hůře.
• Lid požaduje jen to, aby nebyl utlačován.
• Vladař musí být přítelem lidu, jinak v těžkých časech nemá šanci udržet si vládu.
• Lid by si měl být neustále vědom svého vládce, aby mu i za kritických okolností byl
věrný.
10.O knížectvích v časech ohrožení
• Rozhodující je, zdali panovník může udržet moc sám(tedy že má vlastní armádu),
nebo k tomu potřebuje i cizí výpomoc.
• Pokud potřebu je pomoc, musí se bránit za hradbami, proto by hlavní město mělo být
co nejvíce opevněno.
• (Německá města jsou velmi svobodná a soběstačná co se týče armády i zásobování.)
• Pokud se panovník připraví na obléhání, snadno uspěje.
11.O církevních panstvích
• Tento typ panství je možno jen získat, a to buď bojem, nebo řízením Štěstěny.
• Snadno se v nich panuje, protože jsou zvyklá na své náboženské pořádky, kterých se
za žádnou cenu nevzdávají a žádného vládce by ani nenapadlo na tom něco měnit.
12. O druzích vojsk a žoldnéřích
• Nejdůležitějším základem všech států jsou dobré zákony a dobré vojsko.
• Druhy armád:vlastní, najatá, pomocná, smíšená
• Pomocná a žoldnéřská jsou nespolehlivé.
• Obzvláště žoldnéři bývají nedisciplinovaní a hamižní.
13. O pomocném, smíšeném a vlastním vojsku
• Pomocné vojsko je to, které poslal jeden vladař druhému, který se ocitl v nouzi.
• Jeho nevýhody jsou značné:nebojuje se zaujetím, když je soupeř velmi silný, stejně
prohraje a i když vyhraje, stává se zajatcem spolubojovníka.
• Dále je nebezpečné, protože dokonale poslouchá své velitele.
• Vždy je lepší dát přednost vlastní armádě.
• Lépe prohrát s vlastní, než vyhrát s cizí.
• Žoldnéři jsou naopak líní a nedbalí.
• Moudrý vládce musí rozpoznat rodící se zlo.
• Jeho vlastní vojsko by mělo být složeno z poddaných, občanů, anebo jiných na vládci
zcela závislých lidí.
14.O úkolech panovníka ve věcech vojenských
• Vojenství by mělo být panovníkovým jediným zájmem. Je schopno udržet u moci ty,
kteří se už narodili jako vládci, ale i z prosťáčka učinit velkého pána.
• Ten, kdo se o války vůbec nestará a užívá si domácí moci často pozbývá trůnu.
• Nelze dopustit bezbrannost. Roku v ruce s ní jde absence respektu.
• I v míru je třeba dávat důraz na vojenský výcvik a to nejen své armády, nýbrž i svůj.
• Rovněž by měl poznat řádně svou zemi, ideálně při této vojenské průpravě.
•Jako duševní přípravu by měl studovat dějiny a životopisy slavných mužů, aby se
poučil.
• V době míru by se mělo nezahálet a sbírat poznatky, které budou vést k zvládnutí
jakékoliv situace.
15.O věcech, za něž se lidem, a především knížatům dostává pochvaly, nebo potupy
• Je nutné vidět lidi i s jejich vlastnostmi ne takové, jací by měli být, ale jací opravdu
jsou.
• Je nemožné a i nežádoucí pro správné fungování státu, aby vládce oplýval jen těmi
nejctnostnějšími vlastnostmi. Vždyť i špatný čin může být vykonán jen pro dobro
státu.
16.O štědrosti a skouposti
• Okázalá a stejně tak i diskrétní štědrost jsou na škodu.
• První vede k promrhání celého majetku, o druhé se nikdo nedozví a člověk je
považován za škudlila.
• Rozhazovačný panovník obvykle zvýší daně, čímž se stane neoblíbený, skrblík zase
nebude mít u lidu respekt. Proto by mu nemělo záležet na názoru ostatních.
• Sami uvidí, jak dovede zacházet s penězi a že tak jedná ve prospěch celého státu.
• Z velkých osobností jich mnoho bylo štědrých, ale nezapomínejme, že vládce může
dávat jen ze svého, z cizího, nebo z kapsy poddaného.
Při válečném tažení je naopak nutné být štědrý, navíc tak nikomu z jeho lidí neubírá,
neboť bere z cizího.
• Štědrost se vyplatí když o moc usilujeme, když už moci dosáhneme, štědrost není tolik
nutná.
17.O tvrdosti a štědrosti, a zda je lepší být oblíbený nebo obávaný
• Ideálem je právě shovívavost, což ovšem vždy nebývá ku prospěchu
• Rozhodně je lepší o něco větší přísnost, aby byly zachovány v pořádku než
shovívavost vůči rozbrojům, které mohou vyústi i ve vraždy.
• Trest by měl postihnout jen jedince.
• Respekt i oblíbenost nelze skloubit dohromady. Je lepší oželet právě popularitu.
• Strach z trestu udrží leckteré na uzdě.
• Netřeba budit zbytečně strach vedoucí k nenávisti, nýbrž jen respekt. Ten si udrží,
pokud nepůjde po majetku a ženách svých poddaných.
• Pokud vládce panuje sám, nechť nedbá toho, že se o něm tvrdí že je krutý, protože
nemá jinou možnost.
18.Jak má vládce plnit dané slovo
• Ideální by bylo vždy plnit dané slovo a být čestný.
• Jsou dva způsoby chování:v souladu s lidskými, nebo přírodními zákony.
• Nejdříve by se měl použít způsob a až pokud není zbytí ten druhý.¨
• Správný panovník se chová obojím způsobem, ale ze zvířecí říše si vždy dovede
vybrat. Měl by bát bystrý jako liška a silný jako lev.
• Jenom se silou si nikdo neporadí.
• Lze jednat i lstivě a pokud se změní podmínky za kterých jsme dali slib, můžeme ho
porušit.
• Není na závadu ani naslibovat mír.
• Není nutné mít všechny kladné vlastnosti, ale vladař by měl budit dojem, že je
nepostrádá.
• Výsledek rozhodne, jestli se na čin bude nahlížet jako na nepoctivě, či poctivě
provedený. U úspěšných se zdá, že vše bylo provedeno v pořádku.
19.Jak se chránit před nenávistí a opovržením
S vlastnostmi jako je lehkomyslnost, nestálost, zbabělost a nerozhodnost si panovník
nevyslouží popularitu.
• Naopak si ji vyslouží obezřetností, stálostí svých rozhodnutí.
• Ten, kdo je respektován nebývá ohrožen ani vnitřními, ani vnějšími útočníky,
obzvláště pokud má vlastní vojsko a spolehlivé spojence.
• Dobré spojence získá tím, že bude mít dobré vojsko a funguje to i naopak.
• Při zahraničních úspěších se dostaví i úspěchy tuzemské.
• Jediným ohrožením může být spiknutí, která jsou ovšem často neúspěšná, už jen kvůli
nebezpečí udání ze strany spoluspiklence.
• Vzbouřenci by měli počítat s podporou lidu, aby jejich útok byl zdařilý.
• Aby byl vládne úspěšný, neměl by nikoho napodobovat, ale vybírat si co a kdy se
osvědčilo v jednotlivých případech.
20.O budování pevností, jejich užitečnosti i nevýhodnosti, a o jiných prostředcích
k udržení panství
• Na vydobytých územích bývají poddaní odzbrojováni, nebo např. popuzováni proti
sobě.
• Nelze po vpádu všechny odzbrojit, neboť by se urazili, pokud naopak dostanou zbraně,
budou vládci více důvěřovat.Také nebude třeba najímat žoldnéře.
• Přesto je třeba mít stále své vlastní vojsko.
• Jen silný a celistvý stát překoná těžké časy.
• Je snadné si podrobit odpůrce kvůli jejich historii.
• I dobří přátelé a spolupracovníci se často proti vládci obrátí, zatímco ti, kdo byli
zpočátku spíše zdrženlivější se často ukáží býti loajálnějšími.
• Ten, kdo se bojí vlastních poddaných může zbořit pevnosti.
• Nejlepší pevností je ovšem taková vláda, která nevyvolá nenávist lidu. Pokud toho
panovník nedbá, je to pro něj přímá cesta do záhuby.
21.Jak a čím se získává úcta lidí
• Nejúčinnější jsou vítězství a odvaha.
• (Ferdinand Aragonský vedl jedno tažení za druhým a jeho lid tak neměl ani pomyšlení
na nějaké vzpory)
• Je také důležité obratně spravovat zemi.
• Pomáhá péče o rozvoj vědy, umění, oceňování i prostých lidí, slavnosti, zábavy.
• Je také dobré se ukázat mezi obyčejnými lidmi a projevovat svou štědrost.
• Naprosto prvořadá je důstojnost.
• Vládce musí trestat zločiny a náležitě oceňovat dobré skutky
• Musí rovněž být jasné, na jaké straně stojí.
• Neutrality není doporučena. Kdyby se stal spojencem a zvítězil, odměna ho nemine,
ale i v opačném případě získá důvěru a vděčnost spolubojovníka.
• Je ale třeba se vyhýbat silnějším spojencům než je on sám, kteří si často uzurpují zemi
toho, kdo jim pomohl.
• Pokud se nabízí jen špatné možnosti, je lepší jednoduše zvolit to menší ze zel.
22. O ministrech
• Špatný panovník si vybírá špatné ministry a naopak
• Ministr buďto rozumí svému oboru a nepotřebuje se nikým radit, nebo je schopen si
dát dobře poradit, nebo není k ničemu.
• Dobrý ministr bude ten, kdo nemyslí v prvé řadě na sebe, nýbrž na prosperitu
panovníka a země.
• Panovník by si takových podřízených měl vážit a prokazovat jim svou úctu.

Jen uznalý vládce a čestný ministr na sebe mohou spoléhat, jinak na to jistě některý
z nich doplatí.
23.Komu naslouchat a kdy
• Je třeba dávat si pozor na podlézavce a pochlebovače
• Člověk musí dát najevo, že ho pravda neurazí, ovšem ať i toto má své meze, jinak by
zcela ztratil respekt.
• Nejlepší je mít úzký okruh rádců, radit se s nimi kdy sám uzná za vhodné a nabádat je
k co největší otevřenosti. Rozhodnutí samozřejmě učiní sám.
• Ani sebelepší rádci nepomohou vládci, který sám není moudrý, jelikož nedá na jejich
rady.
• Není také dobré spoléhat jen na jednoho rádce, neboť ten připraví panovníka o moc a i
nastoupí na trůn sám.
24.Proč italská knížata přišla o moc
• Nový panovník je mnohem více ve středu pozornosti než starší(dědičný). Pokud
je zdatný, může získat i mnohem více stoupenců. Lid zajímá více přítomnost než
minulost a stane se dvakrát tak obdivovaným:že dobyl nové území i že pod jeho
vládou vzkvétalo
• Naopak ten, kdo území zdědil a ono pod jeho vládou neprospívalo, ho jistě ztratí.
• Za ztrátu moci si může každý sám.
• Chyba Italů byla, že si neporadili s lidem, šlechtou, nebo armádou.
• Jediná spolehlivá vláda je ta, která spoléhá jen sama na sebe.
25.Jakou roli hraje v lidském životě osud a jak mu čelit
• Obecně panuje názor, že vše řídí Bůh, proto nic nedělme a podřiďme se jeho vůli
• Dle mého je to půl napůl:dílo osudu i přičinění člověka
• Trvale úspěšný může být jen ten, kdo se přizpůsobí měnícím se podmínkám
• Přizpůsobování je jediným klíčem k úspěchu
• Přesto bývají úspěšnější ti ráznější, než ti opatrnější.
26.Výzva k osvobození Itálie od barbarů
Nynější situace je nejpříznivější pro nástup nového vládce. Právě Vy(Lorenzo di Medici) jistě
uspějete.Je třeba zavést nové zákony a pořádky. Italové potřebují silného vojevůdce a všechny
jejich dobré vlastnosti jen pokvetou. Měl by jste založit armádu složenou z Italů a zavést
novou taktiku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama