close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zapomnětlivost

3. května 2012 v 18:01 | k |  ČJ-sloh
Paměť je část mysli krajně nespolehlivá, obzvlášť co se důležitých věcí týče. Jak je všeobecně známo, opakování je matka moudrosti, čehož aplikace by ovšem znamenala, že pokud nechci nic zapomenout, musím si většinu dne opakovat a nemám čas se naučit nic nového, což obzvláště u nás studentů naprosto nepřichází v úvahu. Paměť na poznatky se u nás vyskytuje chabá, informace jsou jedním uchem dovnitř a druhým ven, a to i opakovaně, i když se jedná o stejnou větu. Proto prospění v testech bývá často administrativní chybou, profesorovou neznalostí matematiky či zásluhou naší bujné fantazie.
Ale zapomínání znalostí by nebylo zas takovým problémem. V uvedeném případě může vést maximálně k nedokončení ani základního vzdělání, ovšem jsou známy i případy, kdy kvůli zapomnětlivosti došlo k ohrožení na zdraví i na životě!
Nejzářnějším příkladem je zapomenutí narozenin, kdy se na vás snese hněv celého klanu a je třeba improvizovat, počínaje dárky typu papírových kapesníků ovázaných mašlí či ponožek až po jídlo-namísto dortu suché rohlíky s margarínem. Uražení členů rodiny sic může znamenat vážné následky, jako obdržení obdobných či naprosto totožných předmětů k Vánocům(inu,v některých rodinách si takto předávají vlastní věci, takže stačí každému dva páry ponožek-jeden nosí a druhý je dočasně darován), ale pokud se poštěstí, máme na pár let vystaráno a ani nevíme, že vůbec nějaké příbuzenstvo máme.
Ovšem paměť může pracovat i přímo v neprospěch nás samých. To třeba zapomenutí dokladů, když máte zrovna poslední den na vyřízení víza, dále deštníku po právě vyléčeném zápalu plic, nebo klíčů, když opravdu pospícháte na záchod.
Mě se přihodila ne tolik běžná věc, kterou je zapomenutí PIN kódu. Častým používáním karty jsem si zvykla automaticky vyťukávat číselný kód, takže jsem ho "měla v v ruce", tudíž když jsem se rozhodla trošku šetřit, zanedlouho nastal problém-bankomaty mi začaly tvrdit, že má ruka má špatnou paměť. Proto se nyní mohu na své peníze jen z povzdálí usmívat a doufat, že se někde zázračně objeví papírek s kódem, protože ani za nic nenechám banku, vydřiducha, aby na mě vydělala dalších 200 Kč. Těší mě vědomí, že zanedlouho takto budu pohádkově bohatá, byť si naužiji ani korunu.
Ale vskutku nejhorším druhem zapomínání je zapomenutí toho, co že jsme to vlastně chtěli. Za živého Boha nemůžeme přijít na to s jakým úmyslem jsme vstoupili do pokoje. Člověk se vrátí odkud vyšel, což ovšem pranic nemůže, a tak bezúčelně bloumá bytem jako tělo bez duše.
A když se tak rozpomínám-cože jsem to ještě chtěla....?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama