close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Půlka marathonu

29. dubna 2012 v 19:34 | k |  Sport

Na poslední chvíli se mi nepodařilo udat své půlmaratonské číslo, a tak jsem se to rozhodla i přes absenci tréninku zkusit. Poslední březnový den byl dost chladný, kolem 7 C, což ovšem mě, otužilce a exhibicionistu nemohlo odradit od nošení krátké sportovní sukně (a trička s krátkým rukávem. Nehledě tohoto, i v jiných ohledech jsme byla vcelku nestandartním běžcem-kupříkladu všichni z oboru dobře ví, že by se mělo trénovat minimálně tak třikrát týdně, což se mi povedlo asi jen dvakrát, dále jsem v životě maximálně ušla 20 kilometrů, a to ještě s vyplazeným jazykem a tak mým cílem celkem pochopitelně bylo:Přežij, asi půlku poběžíš, druhá bude jen ploužení, ale už sis zaplatila rytí času na medaily, tak to alespoň koukej zkusit dokončit. Určitě tam nebudeš jediný skomírající běžet. A i kdyby ano, no tak co! Jediná má svědomitá příprava spočívala v tom, že den předem jsem myslela na doplňování tekutin a nezkoušela jsem žádná nová jídla.



Půlmaraton, neboli rovná polovina maratonu(42, 195 km) má trať dlouhou 21, 0975km. Z propočtů mi vyšlo, že ke zvládnutí závodu v limitu 3 hodin musím udržovat stálou rychlost 7 km/h, což mi dle matných vzpomínek na běhacím pásu přišlo svou "rychlostí" nebezpečnější než jízda na německé dálnici v protisměru. Ještě štěstí, že jsem tak špatná (nebo jen líná) v matematice. Zpětně se ukázalo, že tohoto plánu se nebylo třeba vůbec držet.



Všech jedenáct tisíc se nás seřadilo do startovních koridorů, kam jsme byli přiřazeni dle námi uvedeného předpokládaného času.

Přímo u startovní pásky jsou shromáždění jen ti nejrychlejší z celé planety a jelikož je nás velká hromada, chvíli to trvá než se dostaneme k cíli. V závislosti na umístění může obyčejný běžec dorazit ze svého koridoru do startu tak zhruba za dvě až deset minut, přičemž ze začátku se kvůli přelidnění chvíli jen jde. Proto byly zavedeny dva časy. Ten oficiální začíná výstřelem, od oné chvíle se počítá čas všem. Avšak až v okamžiku, když jednotlivec konečně ze svého koridoru dorazí k cíli, v ten okamžik se spouští jeho reálný čas. Já sama jsem byla startovala v předním koridoru C a to startu jsem šla něco přes tři minuty.

A tak to pro mě začalo.

Ráda bych podrobněji popsala svůj běh, ale bylo tomu prostě jen tak, že jsem běžela. A běžela. A běžela dál. Byla jsem jako maratonec netrpělivě očekávající krizi, která má vždy přijít po třicátém kilometru. Jak se ukázalo, stalo se něco jiného.

Ten den bylo kvůli nízké teplotě profesionály doporučeno účastníkům teplejší oblečení, což se ovšem projevilo hned na prvních dvou kilometrech pár pohozenými mikinami. Mezi třetím a čtvrtým kilometrem jsem byla překvapená, kde že to vůbec jsem-Prahu sice už trošku znám, ale stejně je zvláštní uvědomit si, jak moc blízko je všechno od sebe vzdáleno. Pokračovala jsem dalšími mě celkem známými ulicemi. V místech, kde se obracela trať stejnou cestou zpět bylo potěšující vidět ty (alespoň dočasně) pomalejší než já. I po celý zbytek závodu byl velice podporující pohled za sebe, kde už sice po více než hodině nebyly davy, ovšem stále dosti významný počet běžců.





Velkým překvapením na desátém kilometru (, který už byl překvapující sám o sobě, jelikož tou dobou jsem už dle svých předpokladů měla začít skomírat)bylo předběhnutí vodiče na 2:10. Taková osoba je běžcem, který utíká rovnoměrnou rychlostí, aby byl v cíli v konkrétní čas. Zde se vyskytovali vodiči s cílovými časy mezi 1:30-2:30. Koukala jsem jako vyoraná myš kvůli oběma okolnostem-opravdu jsem nepočítala s více než přežíváním po desátém kilometru a fakt, že ještě ke všemu běžím na dobrý čas už byl opravdu absurdní.

Ale rozhodně to nebylo jediným nápomocným faktem.

Cestou se neobjevilo moc hodin, tudíž jsem nevěděla, jak si vedu. Díky tomu jsem nebyla stresována, že si musím pospíšit, nebo žádné rytí na medaile nebude. Dále byl sice každý kilometr poctivě značen, ale opravdu ne vždy si toho člověk všimne, takže kilometry nabíhaly stylem:1, 2, 3, 7, 10,14. To je mnohem více povzbuzující než: "Uff, máš za sebou dalších tisíc metrů".

Další ohromně pozitivní věcí bylo, že jsem měla trošičku rýmu plus žádný kapesník, díky čemuž jsem měla pozornost soustředěnou na popotahování místo na nějaké stížnosti typu: "Začínají mě bolet nožičky" .

Pokračovala jsem dále a po Nábřeží kapitána Jaroše jsem se pomalu dostala do částí Prahy, které moc neznám, obzvláště po obětovném přeběhnutí Vltavy. V Libni jsem byla předtím snad jen jednou. Často jsem se rozhlížela kolem sebe, kde že to vůbec sem.

Na posledních pěti kilometrech jsem se už pohybovala mezi stejnými běžci, např. mezi afroameričanem používajícím indiánský běh a celkově stejně rychlým jako já, i skupině podporující sdružení rodičů dětí postižených svalovou dismorfií. Byli to také oni, kdo se smáli, když jsem byla na 17.kilometru objevena svou rodinou, přičemž jsme vynadala své matce, protože ta čokoláda, jíž jsem jí přinutila mi přinést byla na vaření, nikoliv mléčná, jak jsem si vyžádala. Jelikož máma převelice ráda fotí, byla donucena vydat ze sebe sportovní výkon roku, protože já jsem se nehodlala kvůli ničemu zastavit.

Běžím, běžím, kousek před cílem jsem zpozorována babičkou, pozdravím širokým úsměvem, pokračuji, na posledních pár metrech lehounce zpomalím, abych měla hezký oficiální čas(1:22:30). A mám to za sebou.

A tam jsem si všimla, že ostatní nedodržují: "Hned se nezastavuj. Zpomaluj, přejdi do chůze a pak se protáhni". Sice jsem se neprotáhla, ale běžela jsem tak dlouho dokud na to tam bylo místo-zastavili mě předávači medailí a tašek. Já bych si byla schopná dát dalších pět kilometrů.

Opravdu nejlepší pocit jsem měla z telefonátu ještě půl hodiny před uplynutím limitu(alias mého nejlepšího předpokládaného času): "Kde vězíš, já už jsem dávno skončila".


Vyplatilo se mi jen poslouchat vlastní tělo, a naprosto bezdůvodně nezrychlovat. Doma sledujíc svůj podrobný čas jsem zjistila ,že jsem jen čtyřikrát zopakovala svůj zářijový pětikilometr. Teď už mi jen zbývá uběhnout si ho osmkrát.


Vytvořeno pro potřeby reportáže na hodinu jazyka českého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama