Během sto dní bych měla nastoupit na svůj první opravdovější závod, půlmaraton. Nastala doba, abych opravdu začala s tréninkem. A vzhledem k tomu, co jsem udala jako předpokládaný čas, tedy A.1:40 a 2A. 3:20, nakonec více počítajíc....nevím nevím, jak moc je to reálné. Spíše je to reálně naprosto nereálné.
Prozatím mi boty dobře posloužily, byly výmluvou, abych mohla zahálet. Tento stav se ovšem předevčerejším dnem změnil. Po více než hodinovém vybírání botstva jsem radostně odskákala a hned následujícího dne se vydala na půlhodinkovou proběžku, zjistila, že opravdu mi ta zima zhoršuje o něco fyzičku, přestože jsem stále schopna běžet bez přestání. Teď už jen každý den (či maximálně obden!)trénovat. A prodlužovat trasy.