Stala se mi dnes neobvyklá věc, a to taková, že po dlouhé době jsem si se svým nástrojem opravdu sedla(rozuměje:ideální harmonie, sametový zvuk..). Možná, že tomu tak bylo i o něco dříve, ale změnu jsem tak zásadně nepociťovala. Když si vzpomenu na své "hraní" v létě, jen stěží uvěřím tomu, jak moc je to celé odlišné. A věřím, že technika tam nehraje primární roli(neboli první housle).
Předtím se to mělo tato:
Bylo to velmi zhruba tak, jako bych neslyšela svůj hlas. Nebo přesněji ty housle se snažili, abych nehrála hezky, příjemně. Nespolupracovali. Co jsem se dnes ptala mámy, tak ta mi pověděla, že slyšela, že když se na housle nehraje, tak se jakoby zhoršují. Zatím nejsem tak zkušená, abych věděla, nakolik tomu tak doopravdy je.
Bylo pro mě zcela zásadní, když mi učitelka první hodinu tohoto roku zahrála kus mnou nacvičovaného Vivaldiho, jak by se měl hrát. Takto jsem zjistila, že ani smyčec, ani samotného housle nejsou problémem.
Vroucně doufám, že dnešní stav nebude výjimkou a že se stane spíše normou.