Vladař - Niccolò Machiavelli
Zprvu jsem byla doslova šokována nemorálností, jakou kniha obsahovala, nicméně jsem byla nucena si zvyknout, což se u mě odehrálo asi po třetí kapitole. Nejhorší bylo to, když jsem si uvědomila, že takhle to všude chodilo a na většině míst na světě to tak stále je. Jedná se o principy, které fungují. Nejde o žádné zázraky, jen o obyčejné a dávno známé skutečnosti, o běžnou praxi. Zákony džungle. Ale právě tato přirozenost se nyní "u nás" považuje za barbarskou. Při četbě jsem setrvávala v názoru, že dílo je skutečně tak nadčasové, jak se o něm tvrdí. Ale až když jsem si začala dávat do souvislostí současné události, zdálo se mi, že pojetí moci tímto způsobem je už na ústupu. Dnes je nám za vzor naděje světa takzvaně vyspělá demokratická (samozřejmě západní)kultura. Největší změnu doznalo právě pojetí morálky, které je nyní diametrálně odlišná , což nejvíce mění použitelnost díla. Dnešní (nejen politická)image se pěstuje na pojetí míru, nikoliv na válčení a získávání území za jakoukoliv cenu. Až teď se i v křesťanské církvi hraje na pravé Nezabiješ, ale zato doslova. Předtím byly výboje naprosto v pořádku. Lidé to nyní spíše odsoudí, i když tehdy války byly výmysly panovníků, což zákony nyní nedovolují. Potřebujeme mít pocit, že to, co se nám děje, si sami zvolíme. Jednotlivci mají přímý vliv na politiku, což udává společnosti jiný ráz. Dnes jsou rafinovanější způsoby mocenských praktik. Nevraždí se, ale hledají se aféry, díky nimž politici ztrácejí důstojnost a často jsou nuceni odstoupit od své funkce. Nejdůležitějším se staly názory, záměry politika, ne to kolik nakrade od ne-příslušníků občanova státu. Navíc není společensky přípustné někam si prostě přijít a udělat válku.
Nyní se už prakticky vůbec neuvažuje v lokálním měřítku, nýbrž v globálním. Z toho pro dnešního vladaře vyvěrá problém různorodých kultur. Zde se také nejvíce střetávají mocenské zájmy. Záminkou pro války se stávají některé "nepřekonatelné" zvyky cizí kultury.
Rovněž dlouhá neměnnost společnosti je tatam. Kdoví, jestli by přečkalo další vydání Vladaře, pokud by byl autor nesmrtelný, alespoň padesát let. Tendence společnosti mě nutí domnívat se, že ne. Už jen z toho důvodu, že zmizeli monarchie a nezáleží na tom, kde a komu jsem se narodily. Máme větší vliv na události kolem sebe.
Klíčovým nevyřčeným slovem díla se zde stává realismus. Ale kdoví, jestli ke škodě?
Kniha pomáhá (ale dle mého názoru je na místě spíše minulý čas)nejen vládnout-dopomoci k moci, ale i poznávat realitu okolního světa a zároveň i nás samých- například se při četbě dobře zjišťuje, jak moc na moc jsem zaměření (i když by nás něco takového třeba nenapadlo).
A to, co bych nejvíce vyzdvihla z pohledu odpůrce uvedených technik, je informování o těchto způsobech jednání. Takhle by to nemělo být a leckdy žije člověk v nevědomosti. Je to takový ideologický zabiják, ale po přečtení si neřeknu, jak jsem na tom byla skvěle, že jsem si připadala, že tento způsob aplikování moci už mizí, nýbrž že jsem ráda, že jsem se z toho řekněme snu(jakéhosi Matrixu) probudila a že teď dokážu lépe vyhodnocovat realitu. Přece jen, varován předen znamená být vyzbrojen předem. Tímto způsobem jsou nám ukázány obecné přirozené lidské psychologické tendence.
Stále častěji mě kniha také nutí přemýšlet nad tím, jestli může svět bez válek, pocitu strachu a ohrožení existovat. O mír má zájem většina světové populace, ale jsou schopni pro něj také něco obětovat? Tedy spíš, najde se ta většina lidí, kteří by byli ochotni tento stav udržovat i za cenu zhoršení kvality jejich života?
Bohužel válčení je stále nezanedbatelným ekonomickým faktorem, který udržuje světovou ekonomiku na nohách.
Ráda bych se nestala z (velmi lehce pragmatické)idealistky skutečnou realistkou. To, co je pro idealistu mého typu skutečně použitelné je pouze předposlední kapitola o "vyhnutelnosti" osudu.
Jediné, co teď o světě vím, je to, že o něm skoro nic nevím.
(Úkol nebyl zadán na ČJ, nýbrž na ZSV)
Zdrojem mi bylo vydání Vladaře online:
http://vladar.internetove-obchody.net/machiavelli-vladar.html