close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pandořina skříňka-Malý svazek básní

16. ledna 2010 v 17:12 | K |  ČJ-sloh


Byla zrovna středa, když se Arno a Edmund setkali. Nic nezvyklého, tato večerní setkání byla u nich běžným jevem již po mnoho let. Spojovalo je trochu netradiční přátelství, jelikož jediná věc, kvůli níž se scházeli, byla poezie. Kromě této vášně je nich nespojovalo. Jejich vztah byl proto velmi vratký a jen díky tomu, že se nikdy nehádali, dokázali spolu trávit tolik času. Edmund byl zaměřen na reflexivní poezii i platonickou lásku, ovšem byl také velkým přívržencem přírodní lyriky. Jeho druh byl trochu z jiného soudku, a tak psal verše všeho druhu. Za života se nevyhnul snad žádnému tématu, jež mohlo lidské vědomí vymyslet.


Tu nastala situace, že Edmundova matka měla oslavit padesátiny. Jako prakticky už rodinný přítel byl pozván i Arno. Oslavenčin syn již od dětství jevil k lyrice nepopíratelné sklony. Byla to již rodinná tradice, že ke každé oslavě složil pár veršů. Inu, pro rodinu starosty je pořád lepší, když má syn řádnou práci a umění jen jako koníčka, než kdyby tomu bylo naopak. Nyní se umělec překonal, protože padesát je veliké výročí, které se musí řádně oslavit a ocenit. Rozhodl se proto nevěnovat své matce jen pár stránek veršů, což vždy činil, přičemž jejichž náplň byl slavnost od slavnosti obsáhlejší a delší, nýbrž rovnou celou sbírku. Nějakou dobu mu to trvalo, ale co je námaha proti šťastnému výrazu jeho matky. Po dokončení si dílo pro dodání větší vážnosti nechal svázat. Udělal to již u několika málo svých sbírek, stejně tak to činil i jeho přítel. Využívali knihařskou dílnu arnova prastrýce, kde pro velkou nákladnost vždy volili nejlevnější varianty vazby. Výtvory nakonec dostali jen známí a příbuzní umělců.


Byl čas slavnosti a všichni byli shromážděni u oslavenkyně. Jen Arno se nějak zpozdil, ale snad nikdo to nebral na zřetel. Dle zvyku se jako poslední rozbaloval Edmundův dárek. Jaké ale bylo překvapení paní starostové, když přečetla první verše a shledala, že spíše než pro matku se obsahově hodí pro milenku. Její syn ji velmi vylekal. Různorodé myšlenky se jí začaly honit hlavou. Tedy……takhle že by o smýšlel ní? To je vyloučené! Nebo že by to po celou dobu, padesát let tajil? Snad Oidipovský komplex? Ale jak je možné, že si toho nevšimla? Myslela, že takový vztah jako má ona se svým synem má většina rodin. Nikdy si nevšimla žádné známky žárlivosti na jeho otce. Vůbec jí to nedávalo smysl. "Líbí?"otázal se Edmund. "Já……já to nechápu"zakoktala zděšeně oslavenkyně. Syn byl celý zmatený. "Dal jsem si s tím tolik práce, aby tam vše na tebe sedělo. Myslel jsem, že to oceníš" prozradil zklamaně. V tu chvíli matka vybuchla. "No já nevím. Netušila jsem, jaký jsi. Teď nevím, jestli se mám stydět jen kvůli sobě, nebo i kvůli tobě. Takové sprosťárny jsi tam o mě napsal! Copak se sluší vyjadřovat se tak perverzně o své vlastní matce?!"začala hořekovat.


V tu chvíli vešel do místnosti Arno. Zaslechl posledních pár vět a hned se jal odporovat vyřčenému. "Edmund? A nemravnou poezii?" podivil se a zakroutil nevěřícně hlavou. "Co já vím, on nikdy nic takového ani nezkoušel psát. Zato já se na tento druh v poslední době docela dosti zaměřil. Zrovna jsem toho vydal jednu celou sbírku. Ani netušíte, jaké neštěstí se mi včera přihodilo. Bohužel, škoda toho díla, myslím, že jsem ho večer při setkání s Edmundem zapomněl v kavárně, kde jsme spolu byli. Když jsem se ptal obsluhy, tak mi řekli, že tam moji sbírku nenašli. Jenom snad nějakou rodinnou poemu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama