Podkoní a žák
anonym
ze sbírky Tisíc let české poezie I-Stará česká poezie vydané roku 1974 v Praze nakladatelstvím Československý spisovatel
Autor přichází do hostince a usedne mezi dva muže. Podle jejich oblečení usoudí, že se jedná o podkoního a studenta. Jeho domněnka se potvrdí ve chvíli, kdy začnou diskutovat o svém povolání. Podkoní mluví jako první o tom, že není lepší práce než sloužit u dvora. Jeho řeč popudí studenta, který se dá do očerňování dvorské služby a naopak chválí výhody studentského života-dostatek jídla, pohodlné bydlení a hlavně žádné bití od pánů. Podkoní oponuje a tvrdí, že protivník nebude prelátem, ale bude spíše zastávat nějaké opovrhované povolání a že se stane možná tak katem nebo biřicem. Nato vztáhne na žáka ruku a začnou se prát hlava nehlava. Svědek na závěr odchází z krčmy znechucen touto bitkou. Nadto doporučí čtenáři, ať raději nenavštěvuje podobné podniky, kde o takové pře není nouze a vyzdvihne jistotu a bezpečnost vlastního domova.
Moje hodnocení:Na to, že první verše zní trochu nudně, mě nakonec dílo velmi mile překvapilo. Nejvíce mě otrávilo, když jsem si přečetla pouze část od rvačky, která je jediná uvedená z této satiry v knize Skrytý poklad-Zasuté verše z Čech. Nebyla jsem schopná pochopit z kontextu, proč se podkoní vůbec rozčílil a proč se seprali. Až další sbírka obsahovala i začátek. Navíc mi tam výrazně pomohl slovník do současné češtiny. Dílo bych označila za velmi zdařilé a když přihlédnu k tomu, před kolika lety bylo napsáno, nezbývá mi než překvapeně přiznat, že středověká literatura má mnoho, co mi může dát. Navíc jsou problémy tam řešené stála aktuální a nutí dnešního člověka, aby se zamyslel nad nicotností vychloubání.