Vlk z Červené karkulky: Vrah, nebo oběť?
Pro mě je to jednoznačné. Člověk slouží k tomu, aby světu prospíval nebo neprospíval tak, jak mu to dovoluje svědomí a jak moc je odvážný a odolný překročit jeho rámec. Záleží na něm, kolik komu nebo čemu vědomě ublíží a jakým věcem dá přednost. Z pohledu lidí se tedy jeví jako přirozené obětovat život zvířete za záchranu lidského tvora. Vlk by na jeho místě udělal to samé, kdyby se někdo snažil zabít člena jeho smečky. Zvíře by tedy v žádném případě nemělo být považováno jakkoliv za špatné. Je pouze vykonavatelem. Poslem Osudu, Boha, Štěstěny, z jiného hlediska poučením pro babičku, že má alespoň třikrát(ne-li vícekrát) prověřit, než začne otvírat dveře.
Vlk je tedy obětí. Systému. Potravního řetězce. Pokládáme snad sebe za vrahy, když jíme zvířata? A bereme pavouky mordující mouchy za zabijáky? Měl by snad být vlk vrahem jen z toho důvodu, že se dopatřil omylu a místo další "osoby" bez svědomí snědl někoho, kdo "ono" vlastní-člověka? Ovšemže ne! Oni chtějí jen přežít. My také. Není "vrahem" v obvykle používaném slova smyslu, ale přesto musel být zabit. To vše kvůli tomu, že myslivec je poután morální povinností zachránit lidskou bytost, pokud je to možné. Nemluvě o tom, že s babičkou mohli být staří známí, což je více než pravděpodobné, pokud bydleli blízko sebe. Šelma je nevinná, protože nevnímala to, jestli poobědvá babičku nebo lišku. Mluvu ovládá, ale už není vlastníkem svědomí, což z tohoto zvířete činí pouze oběť okolností. Sice má jmenovanou bajkovou schopnost, ale to je pouze prostředek pro uskutečnění jeho cílů a potřeb. Neumí ji v této pohádce používat k ničemu jinému. Lidé jsou ovšem odlišní. V podstatě stejní, jen s něčím navíc. Dostaly jsme svědomí jako ztížení naší existence, jako překážku, která nám má pomoci dospět. Má nás dostat dál. A musíme žít v souladu s tím, co není stejné jako my.
V tomto případě naneštěstí pro vlka neplatilo: "Homo homini lupus"