Poté, co jsem uběhla určených 3800m, jsem si jenom po celý zbytek dne nadávala, že jsem nešla na těch 5km. Přitom bych měla být strašně ráda, že jsem tam šla. Už asi od května jsem plánovala jít na těch 5km, ale jak jsem byla nemocná, tréninkový plán začínající v červnu nikdy nebyl uskutečněn. Jediným mým běžeckým tréninkem tedy bylo cca 15-20 minut na čtvrtečním těláku a tří a půl minutový páteční běh na metro(překvapivě jsem přišla do školy včas). Na těláku úplně v pohodě, až co jsem zrychlila, tak mě začalo bolet v boku(má to znamenat nadostatek kyslíku) a v pátek jsem běžela tak rychle, jak mi to podpadky dovolily(naštěstí asi jenom třícentimetrové) a nezadýchala jsem se ani nic podobného. V pátek jsem vycházela z OC Nový Smíchov a před ním se nacházel stánek s registrací na Tesco Bpž. Startovné bylo jenom za 50Kč a navíc to šlo na onkologii, tak jsem si řekla proč ne. Už tehndy jsem si říkala:"snadto alespoň ujdu". Bála jsem se, že si třeba natáhnu vazy nebo něco podobného, takže jsem si pro jistotu na dnešek neobjednala hodinu na jízdárně. Přijdu tam, jsem jedinej člověk co nemá special kalhoty na běhání a nejdřív pohoda, ale po pár minutách už nasazuju výraz vrcholného zoufalství a řikam si:"Co tady *** dělam, když ostatní jsou tady ty, co pravidelně běhaj, jsou úplně vytrénovaný, nemaj 23% tuku a ví do čeho jdou? A navíc, skoro čtyři kiláky? Vždyť jsem ráda že to ujdu!" Měla jsem to štestí, že jsem byla v té části houfu úplně vepředu cca 2m od stratu, takže se nemůžu vymlouvat na to, že mi to trvalo tak dlouho kvůli tisíci lidem, kteří byli přede mnou. Tak se vystartovalo. Začala jsem mírně rychlejším tempem a díkybohu jsem si asi už po třista metrech uvědomila nesmysluplnost tohoto počínání. Bylo velice zábavné pozorovat ostatní davy mě předbíhajících. Asi po půl kilometru jsem začala "vnímat" nohy a ve stejné intenzitě jsem je cítila i na konci. Krátce před prvním kilometrem jsem myslela, že asi zvolím indiánskou chůzi, ale překonala jsem se(hlavně díky kapele hrající Beatles). Po celou dobu jsem běžela, ale řekněme volnějším tempem. Nezačalo mě píchat v boku ani nic podobného. Bylo to mnohem méně únavné než hodina středně intenzivní v posilovně. Když jsem běžela ke Staromáku(kde se měl nacházet cíl) Pařížskou, viděla jsem davy, samozřejmě úšastníky Bpž, kteří se vracely normálně krokem zpátky Pařížskou-ale ve vedlejším pruhu. Vyděsilo mě to, protože mě hned napadlo:"To pokračuje ještě dál a oni už nemaj vůbec síl běžet?". Původněš jsem chtěla v tomhle úseku zrychlit, ale ty houfy proti mě mě mírnily, takže jsem jenom udržovala tempo. Až když jsem viděla nějakých deset dvacet metrů před sebou, že je to opravdu konec, zrychlila jsem. Na časoměřič jsem se zaměřila(tj.spíš jsem ho zaregistrovala) až když tam naběhla číslice 19:59. Tak jsem si jenom řekla, když už ne pod dvacet, tak ať mam takovej hezkej čas 20:10. Mám ho. Takže mě irituje jenom to, že jsem nešla na těch 5 km-ale zase by to bylo osmkrát dražší a na to bych asi neměla. Jinak jsem s výsledkem spokojená. Původně jsem si říkala, že bude dobře, když to zvládnu pod 40min.
Dneska si jdu jenom zaplavat.
Jdu si zaběhat 27.září na Run-Up, je to 27 pater. Snad bude stačit trénink ve škole.