Zapomnětlivost
3. května 2012 v 18:01 | k
|
ČJ-sloh
Paměť je část mysli krajně nespolehlivá, obzvlášť co se důležitých věcí týče. Jak je všeobecně známo, opakování je matka moudrosti, čehož aplikace by ovšem znamenala, že pokud nechci nic zapomenout, musím si většinu dne opakovat a nemám čas se naučit nic nového, což obzvláště u nás studentů naprosto nepřichází v úvahu. Paměť na poznatky se u nás vyskytuje chabá, informace jsou jedním uchem dovnitř a druhým ven, a to i opakovaně, i když se jedná o stejnou větu. Proto prospění v testech bývá často administrativní chybou, profesorovou neznalostí matematiky či zásluhou naší bujné fantazie.
Ale zapomínání znalostí by nebylo zas takovým problémem. V uvedeném případě může vést maximálně k nedokončení ani základního vzdělání, ovšem jsou známy i případy, kdy kvůli zapomnětlivosti došlo k ohrožení na zdraví i na životě!
Nejzářnějším příkladem je zapomenutí narozenin, kdy se na vás snese hněv celého klanu a je třeba improvizovat, počínaje dárky typu papírových kapesníků ovázaných mašlí či ponožek až po jídlo-namísto dortu suché rohlíky s margarínem. Uražení členů rodiny sic může znamenat vážné následky, jako obdržení obdobných či naprosto totožných předmětů k Vánocům(inu,v některých rodinách si takto předávají vlastní věci, takže stačí každému dva páry ponožek-jeden nosí a druhý je dočasně darován), ale pokud se poštěstí, máme na pár let vystaráno a ani nevíme, že vůbec nějaké příbuzenstvo máme.
Ovšem paměť může pracovat i přímo v neprospěch nás samých. To třeba zapomenutí dokladů, když máte zrovna poslední den na vyřízení víza, dále deštníku po právě vyléčeném zápalu plic, nebo klíčů, když opravdu pospícháte na záchod.
Mě se přihodila ne tolik běžná věc, kterou je zapomenutí PIN kódu. Častým používáním karty jsem si zvykla automaticky vyťukávat číselný kód, takže jsem ho "měla v v ruce", tudíž když jsem se rozhodla trošku šetřit, zanedlouho nastal problém-bankomaty mi začaly tvrdit, že má ruka má špatnou paměť. Proto se nyní mohu na své peníze jen z povzdálí usmívat a doufat, že se někde zázračně objeví papírek s kódem, protože ani za nic nenechám banku, vydřiducha, aby na mě vydělala dalších 200 Kč. Těší mě vědomí, že zanedlouho takto budu pohádkově bohatá, byť si naužiji ani korunu.
Ale vskutku nejhorším druhem zapomínání je zapomenutí toho, co že jsme to vlastně chtěli. Za živého Boha nemůžeme přijít na to s jakým úmyslem jsme vstoupili do pokoje. Člověk se vrátí odkud vyšel, což ovšem pranic nemůže, a tak bezúčelně bloumá bytem jako tělo bez duše.
A když se tak rozpomínám-cože jsem to ještě chtěla....?
Půlka marathonu
29. dubna 2012 v 19:34 | k
|
Sport
Na poslední chvíli se mi nepodařilo udat své půlmaratonské číslo, a tak jsem se to rozhodla i přes absenci tréninku zkusit. Poslední březnový den byl dost chladný, kolem 7 C, což ovšem mě, otužilce a exhibicionistu nemohlo odradit od nošení krátké sportovní sukně (a trička s krátkým rukávem. Nehledě tohoto, i v jiných ohledech jsme byla vcelku nestandartním běžcem-kupříkladu všichni z oboru dobře ví, že by se mělo trénovat minimálně tak třikrát týdně, což se mi povedlo asi jen dvakrát, dále jsem v životě maximálně ušla 20 kilometrů, a to ještě s vyplazeným jazykem a tak mým cílem celkem pochopitelně bylo:Přežij, asi půlku poběžíš, druhá bude jen ploužení, ale už sis zaplatila rytí času na medaily, tak to alespoň koukej zkusit dokončit. Určitě tam nebudeš jediný skomírající běžet. A i kdyby ano, no tak co! Jediná má svědomitá příprava spočívala v tom, že den předem jsem myslela na doplňování tekutin a nezkoušela jsem žádná nová jídla.
Půlmaraton, neboli rovná polovina maratonu(42, 195 km) má trať dlouhou 21, 0975km. Z propočtů mi vyšlo, že ke zvládnutí závodu v limitu 3 hodin musím udržovat stálou rychlost 7 km/h, což mi dle matných vzpomínek na běhacím pásu přišlo svou "rychlostí" nebezpečnější než jízda na německé dálnici v protisměru. Ještě štěstí, že jsem tak špatná (nebo jen líná) v matematice. Zpětně se ukázalo, že tohoto plánu se nebylo třeba vůbec držet.
Všech jedenáct tisíc se nás seřadilo do startovních koridorů, kam jsme byli přiřazeni dle námi uvedeného předpokládaného času.
Přímo u startovní pásky jsou shromáždění jen ti nejrychlejší z celé planety a jelikož je nás velká hromada, chvíli to trvá než se dostaneme k cíli. V závislosti na umístění může obyčejný běžec dorazit ze svého koridoru do startu tak zhruba za dvě až deset minut, přičemž ze začátku se kvůli přelidnění chvíli jen jde. Proto byly zavedeny dva časy. Ten oficiální začíná výstřelem, od oné chvíle se počítá čas všem. Avšak až v okamžiku, když jednotlivec konečně ze svého koridoru dorazí k cíli, v ten okamžik se spouští jeho reálný čas. Já sama jsem byla startovala v předním koridoru C a to startu jsem šla něco přes tři minuty.
A tak to pro mě začalo.
Ráda bych podrobněji popsala svůj běh, ale bylo tomu prostě jen tak, že jsem běžela. A běžela. A běžela dál. Byla jsem jako maratonec netrpělivě očekávající krizi, která má vždy přijít po třicátém kilometru. Jak se ukázalo, stalo se něco jiného.
Ten den bylo kvůli nízké teplotě profesionály doporučeno účastníkům teplejší oblečení, což se ovšem projevilo hned na prvních dvou kilometrech pár pohozenými mikinami. Mezi třetím a čtvrtým kilometrem jsem byla překvapená, kde že to vůbec jsem-Prahu sice už trošku znám, ale stejně je zvláštní uvědomit si, jak moc blízko je všechno od sebe vzdáleno. Pokračovala jsem dalšími mě celkem známými ulicemi. V místech, kde se obracela trať stejnou cestou zpět bylo potěšující vidět ty (alespoň dočasně) pomalejší než já. I po celý zbytek závodu byl velice podporující pohled za sebe, kde už sice po více než hodině nebyly davy, ovšem stále dosti významný počet běžců.
Velkým překvapením na desátém kilometru (, který už byl překvapující sám o sobě, jelikož tou dobou jsem už dle svých předpokladů měla začít skomírat)bylo předběhnutí vodiče na 2:10. Taková osoba je běžcem, který utíká rovnoměrnou rychlostí, aby byl v cíli v konkrétní čas. Zde se vyskytovali vodiči s cílovými časy mezi 1:30-2:30. Koukala jsem jako vyoraná myš kvůli oběma okolnostem-opravdu jsem nepočítala s více než přežíváním po desátém kilometru a fakt, že ještě ke všemu běžím na dobrý čas už byl opravdu absurdní.
Ale rozhodně to nebylo jediným nápomocným faktem.
Cestou se neobjevilo moc hodin, tudíž jsem nevěděla, jak si vedu. Díky tomu jsem nebyla stresována, že si musím pospíšit, nebo žádné rytí na medaile nebude. Dále byl sice každý kilometr poctivě značen, ale opravdu ne vždy si toho člověk všimne, takže kilometry nabíhaly stylem:1, 2, 3, 7, 10,14. To je mnohem více povzbuzující než: "Uff, máš za sebou dalších tisíc metrů".
Další ohromně pozitivní věcí bylo, že jsem měla trošičku rýmu plus žádný kapesník, díky čemuž jsem měla pozornost soustředěnou na popotahování místo na nějaké stížnosti typu: "Začínají mě bolet nožičky" .
Pokračovala jsem dále a po Nábřeží kapitána Jaroše jsem se pomalu dostala do částí Prahy, které moc neznám, obzvláště po obětovném přeběhnutí Vltavy. V Libni jsem byla předtím snad jen jednou. Často jsem se rozhlížela kolem sebe, kde že to vůbec sem.
Na posledních pěti kilometrech jsem se už pohybovala mezi stejnými běžci, např. mezi afroameričanem používajícím indiánský běh a celkově stejně rychlým jako já, i skupině podporující sdružení rodičů dětí postižených svalovou dismorfií. Byli to také oni, kdo se smáli, když jsem byla na 17.kilometru objevena svou rodinou, přičemž jsme vynadala své matce, protože ta čokoláda, jíž jsem jí přinutila mi přinést byla na vaření, nikoliv mléčná, jak jsem si vyžádala. Jelikož máma převelice ráda fotí, byla donucena vydat ze sebe sportovní výkon roku, protože já jsem se nehodlala kvůli ničemu zastavit.
Běžím, běžím, kousek před cílem jsem zpozorována babičkou, pozdravím širokým úsměvem, pokračuji, na posledních pár metrech lehounce zpomalím, abych měla hezký oficiální čas(1:22:30). A mám to za sebou.
A tam jsem si všimla, že ostatní nedodržují: "Hned se nezastavuj. Zpomaluj, přejdi do chůze a pak se protáhni". Sice jsem se neprotáhla, ale běžela jsem tak dlouho dokud na to tam bylo místo-zastavili mě předávači medailí a tašek. Já bych si byla schopná dát dalších pět kilometrů.
Opravdu nejlepší pocit jsem měla z telefonátu ještě půl hodiny před uplynutím limitu(alias mého nejlepšího předpokládaného času): "Kde vězíš, já už jsem dávno skončila".
Vyplatilo se mi jen poslouchat vlastní tělo, a naprosto bezdůvodně nezrychlovat. Doma sledujíc svůj podrobný čas jsem zjistila ,že jsem jen čtyřikrát zopakovala svůj zářijový pětikilometr. Teď už mi jen zbývá uběhnout si ho osmkrát.
Vytvořeno pro potřeby reportáže na hodinu jazyka českého.
Kříž u potoka-Karolina Světlá
4. března 2012 v 2:36 | k
|
Mnou přečtené knihy
Evička
Manžel Štěpán a jeho bratr Ambrož
Její opatrovníci: mlynářka a stárek
Józa-nositelka kletby
Mařička-(zřejmě)Štěpánova milenka
Umírá mlynář a jeho žena nikde nenalézá podporu (vdala se nad úroveň)až do chvíle, kdy ji přijde navštívit malý sirotek, Evička. Vdova neváhá, poznává v dítěti znamení od nebožtíka a přijme ho za své. Později se znovu vdá a spolu s manželem vychovávají nevlastní dcerku k lásce ke knihám a vzdělanosti. Z Evy vyroste nejkrásnější a nejchytřejší děvče ve vsi, které se ovšem k nelibosti chlapců nestará o žádné zábavy. Připadá jí, že pro ni má Bůh přichystaný určitě nějaký důležitý úkol. Jednoho dne jí stárek poví o kletbě, která postihla tamější rodinu Potockých, protože jedna dívka neúmyslně způsobila rozkol mezi bratry, což skončilo smrtí její i jednoho z bratrů. Zanedlouho dochází doma na toto téma řeč a všichni překvapeně zjistí, že mlynářčina matka sloužila a také trochu svým dílem se zasloužila o prokletí celého rodu.
Stalo se totiž, že starší bratr si pohrával s děvčaty a lehkovážně sliboval věčnou lásku, čímž učaroval i naivní Józe, za kterou chodíval při obchůzkách. Několik dní nepřišel na obvyklé místo setkání v lese, a tak se zamilovaná dívka v obavě, zda její milý neonemocněl vydala k jeho domovu. Potkala ho tam i s jeho bratrem, ovšem její milovaný se k ní vůbec neměl a ze žertu řekl bratrovi, že ta je určitě tajně zamilovaná do něj. On tuto narážku vzal vážně a brzy přišel k jejímu otci se žádostí o ruku. Dívka o něj nestála, ovšem otec ji donutil, proto svému nastávajícímu sdělila, že se k němu nebude chovat jako k manželovi a že se bude pouze starat o hospodářství, což k velkém nelibosti jejího chotě skutečně dodržela. Ten se rozhodl vyhledat pomoc u léčitelky, která připravila jakýsi výluh, po jehož požití by se měla stát Józa lepší ženou. Matka mlynářky ho jí, nic netušící, nasypala do čaje. Svým způsobem se manželovo přání vyplnilo, žena upadla do celkové apatie. Narodil se jí syn a po několik dalších měsících se zničehonic probudila, již zcela čile, v údivu, co že za dítě jí to tam v pokoji pláče. Dozvěděla se o strašném podvodu, který na ní její choť provedl a zvolila si smrt vlastní rukou.
Od té doby na statku žádná nevěsta přivdavší se do rodiny nevydržela déle než rok, aby neutekla, donucena strašným chováním manžela.
Evička se prvně zamiluje právě do Potockého, dědice statku, Štěpána, který její city opětuje. Slovo dá slovo a za pár dní se koná svatba. Manželům se zpočátku skvěle daří, ovšem po čase se ukáže, že přespřílišná učenost Eviččina představuje problém. Štěpánovi se pranic nelíbí její zájem o knihy, když by čas strávený četbou mohla trávit s ním. Vše pro něj vyvrcholí, když se manželce narodí dcerka a ona celkem pochopitelně se od ní nechce ani na krok vzdálit. A zatímco švagr se zpočátku choval jakoby měl srdce z kamene, nakonec se alespoň k neteři chová vcelku mile. Vyloží si to jako její nezájem a žádá, aby se věnovala jemu a ne dítěti. Úplně se od manželky odcizí, ona se ho snaží získat, a to díky své přirozené trpělivosti.
Jednou ji v návalu vzteku zraní, což rozhněvá jeho bratra, který po tomto činu vyjeví Evě jeho počínající lásku, jež ona samozřejmě odmítne, načež on odchází pryč do hor, aby nemusel žít vedle ní. Přestože je manžel chvíli šokován, co to vlastně provedl a kaje se, není mu dovolen přístup k jeho choti, a tak se zanedlouho se vše vrací do zajetých kolejí.
Tu nadchází okamžik, kdy nanejvýše zoufalá přichází za Mařičkou, manželovou milenkou a prosí ji, aby nechala její rodinu na pokoji. Tento nejvýše ponižující krok ukazující ryzost charakteru Eviččina a pravou, zcela falešnou tvář Mařičky zhlédne náhodou Štěpán, který vše pochopí a navrací se k manželce, jíž vskutku upřímně prosí o odpuštění. Stane se z něj vzorný manžel a příkladný občan. Dokonce jde vše natolik dobře, až Štěpán uvažuje o kandidatuře na představeného vesnice. Jeho volebním programem je inovátorsky sociální rovnost, což se pranic nelíbí bohatým statkářům, a tak vymyslí, jak znemožnit jeho zvolení. Chtějí ho přivést k bankrotu a tím zaručit jeho neúspěch v místních volbách. Dozvěděli se o něm, že si nadělal nějaké dluhy, když Ambrož, který se staral o obchod odešel, což vedlo k prodělkům a Štěpán byl tedy nucen půjčit si. Zadlužený se i vydal za bratrem se žádostí o půjčku, ten ho ovšem příkře odmítl.
Nadešel den volby a zrovna ve chvíli, kdy se provalí, co bohatí sedláci chystali za intriky přichází domů s pěnezi pro bratra i Ambrož, načež dochází ke rvačce, při které Ambrož umírá. S touto poslední obětí už nadobro odchází prokletí rodu Potockých.
Jazyk: typický dialekt, krajové výrazy
detaily jsou popsány jen když se jedná o nějaké důležité místo, spíše zřídka
Prostředí:vesnické, obsahuje celou škálu rozličných charakterů
ukazuje tamější vztahy
Cíl: přesvědčit, že člověk s pevným charakterem můžu zdolat cokoliv si zamane
Zdroj: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/00/39/kriz_u_potoka.pdf
Nejvyšší čas začít se připravovat na(půl)maraton
21. prosince 2011 v 23:51 | k
|
Sport
Během sto dní bych měla nastoupit na svůj první opravdovější závod, půlmaraton. Nastala doba, abych opravdu začala s tréninkem. A vzhledem k tomu, co jsem udala jako předpokládaný čas, tedy A.1:40 a 2A. 3:20, nakonec více počítajíc....nevím nevím, jak moc je to reálné. Spíše je to reálně naprosto nereálné.
Prozatím mi boty dobře posloužily, byly výmluvou, abych mohla zahálet. Tento stav se ovšem předevčerejším dnem změnil. Po více než hodinovém vybírání botstva jsem radostně odskákala a hned následujícího dne se vydala na půlhodinkovou proběžku, zjistila, že opravdu mi ta zima zhoršuje o něco fyzičku, přestože jsem stále schopna běžet bez přestání. Teď už jen každý den (či maximálně obden!)trénovat. A prodlužovat trasy.
Pohybem proti osteoporóze-Greiwald, Kruse
17. listopadu 2011 v 18:51 | k
|
Mnou přečtené knihy
Move, eat healthly, live good, get enough of Ca.
No alcohol, smoking, kofein, not much of fat, lot of PO3, vitamin D.
Un fou et autres contes noirs-Guy de Maupassant
17. listopadu 2011 v 17:43 | k
|
Mnou přečtené knihy
La morte-la femme a trompé son amant, elle est malade et elle meurt. Dans le cimetière il le saura.
La main-mal horraire la main de tué tue le tuer
Une vendetta-le chien tue le meurtier de le fils
Misti-femme et son amant visitent la voyante et apres elle se débarrasse de son chat
L'ordonnance-la femme trompe son mari et apres elle commit suicide
Un fou-le juge tue secretement et les autres les saurent de ses notes apres il a descendu
La petite Roque-le maire a violé et tué la fille et personne sait que l'a fait. Il commit la suicide
Rosalie Prudent-a tué ses deux enfants apres l'accouchement
Ces contes me plaitent vraiment beaucoup malgré cela m'a semblé trop brutal souvent.
J'ai jouié la vitesse et geste de francais.
Kamo l'idée du siécle-Daniel Pennac
16. listopadu 2011 v 20:49 | k
|
Mnou přečtené knihy
Les garcons entrent le sixiéme prochain an. Tous de les familles en parle mais ils ne savent pas que se passera. Leur professeur les expliquera-pour chaque sujet ils auront different prof. Eléves lui demandent pour les preparer pour ca. Il les joue ces proffeseurs. Apres deux mois, ils voulent leur "bien aimé prof" que ils rancontrent quand il les présente sa chere.
Les contes français-Charles Perrault
16. listopadu 2011 v 11:22 | k
|
Mnou přečtené knihy
La Belle au bois dormant-les parents ne restent pas dans le chateau, ils partent
Le Petit Chaperon rouge-le loup la mange et c'est tout
La Barbe Bleue-femme, secret:meurtier, il mourra
Le chat botté ou Le maitre chat-je m'ai rappelé que je le sais, parce que je l'ai ecouté(il y a environ douzaine ans) mais
je ne le memois pas plus
Les fées-deux filles, une bonne, autre mal, la fée fait un test, la bonne sera oré et mariera le prince
Cendrillon ou La petite pantoufle de verre-comme en tcheque
Riquet a la houpe-laid, mais intelligent homme et sotte belle femme avec les dons seront un couple
Le Petit Poucet-c'est la meme histoit que Jeníček a Mařenka/Perníková chaloupka
C'est intéressant que c'est le homme, ce Barbe Bleu, ou la fille Le Petit chaperon rouge et ils sont noms des oposites genres
Why I don't want to grow up
10. listopadu 2011 v 3:10 | k
|
Sebeanalýza
The same reason why I don't want to move out of my family's house. Than I would get rid of main sources of frustration and become independent, which is basically very good thing. But what scares me a lot is that than I would have to do things on my own, which means definitely alone. And since I get pretty sensitive to any stress (when something pushes me I am not able to handle it)and this does not happen only lately, so it will perhaps last continuously.....it simply couldn't be a good decinision.
In conclusion I just can't do it.
Many years ago I get the idea of choosing as a life profession housewifing. Withound even thinking of it, I found it a good way of spending my life-taking care of children and being with beloved men.
But I realised that what I do not want is responsibility.
And especially the part of it associeted with children. It is so easy to mess this up!
Much simplier than taking responsibility and its consequences is better to let somebody else decide. I can't explain it but I guess it is because if you only follow instruction it basically isn't your fault when it ends badly.
And men are usually more right.
Perhaps I am not the type of person for who the life is a suitable thing.
Now, I think I have basically two options:
- Do some job which I don't have to execute every day and which can make me enough money to don't care about it much
- Take arts as a full-time job
Voyages extraordinaires-Les révoltés de la Bounty - Jules Verne
11. října 2011 v 12:43 | k
|
Mnou přečtené knihy
lit pendans trois lecons du francais
Cette conte est dividé a trois chapitres.
L'abandon
Les matelots ont trouvé le capitain trop rigoureux et cruel donc ils ont décidé a lui démonté. Il et lesquels de ses fidels ont forcé de partit dans un petit barce avec seulement un peu de choses.
Les abandonnés
ont découvert unpetit ile et apres beaucoup de jours passés sur la mer ils sont arrivés a l'endroit ou ils ont finalement découvert ses compatriots.
Les revoltés
L'admiralité a decidé de punir les coupables. La majorité des revoltés sont trouvés et apres le court ils ont commandé a mort. Un matelot qui n'a pas été découvert a fondé son propre clan.
Vocabulaire
a profusion=abondamment-hojně, bohatě
une profusion de-grand quantité, abondance
le matelot-námořník/lodník
une obscurité-temnota, nejasnost, nesrozumitelnost
expier qch-pykat zač, odskákat si co
en vain-marně, bezvýsledně
vain,e-planý, marný
Zde hledá